I tento rok jsem vyrazil na Animefest, pokud se nemýlím, již potřetí. A i přes některé technické chyby (kterých jsem většinu nezaregistroval, holt anime doma je anime doma) šlo asi o nejlepší Animefest jaký jsem zatím zažil. Pojďme si ho tedy zopáknout.

Den první

Ještě ráno dopisuji přednášku, v půl jedenácté ji posílám, vrhám se do sprchy a kvapně balím. Mám pocit, že mi po probdělé noci upadne hlava, a tak se cpu hašlerkami, které ve mně mizí než se dostanu k odchodu. Vyrážím směr Chodov jen s malým batohem. Narážím na Mantu a společně míjíme Devyxův “modrý” favorit. Devyxe pak najdeme i s Mitsuki a po nalezení greka odjíždíme. Cesta je veselá, dozvídáme se navzájem spoustu novinek a dvě hodiny utečou jen tak. V Brně ani nebloudíme (následujeme Student Agency autobus), zaparkujeme a jdeme do Scaly. Dorážíme okolo půl třetí a brouzdáme vevnitř jen tak, než něco vypukne. Okolo se dolaďují detaily, já dospávám deficit.

Ve tři čtvrtě na pět zjišťuji, že registrace běží, a tak si jdu stoupnout k nim, třeba bych se mohl registrovat (jako přednášející jsem nemusel, ale to jsem zjistil až později). Při pohledu na dav to ovšem vzdávám, postávám u registrací, prohlížím si lidi a občas pomáhám s výbavou, v jednu chvíli běžím do Bakaly pro visačky.

Blíží se zahájení, a tak opouštím milé slečny na registraci a jdu na zahájení. Zahájení začíná v 18:15, což je asi rekord, ještě nikdy nezačalo s tak malým zpožděním! Skullman nás všechny přivítá, chvilku se mluví, sponzoři, atd. Pak přichází Manta a pouští AMVčka, jeho bystré komentáře se publiku líbí. Zažívám první šok Animefestu – ve dvou třetinách Just Passing By publikum nezačíná pískat, ale tleskat. Skvělý pocit. Ke konci, u maďarských(?) AMV mám pocit, že to někdo přehnal se střihem, chvílemi zavírám oči. Plus se mi zdálo, že někteří autoři házeli AMV do kategorií vcelku náhodně, i když co se dá občas dělat, a autoři to vidí jinak, že? ;x Celkově byla ale úroveň AMV velmi vysoká, hlavně technicky. Škoda, že se nemohlo promítat více věcí, ale i tak šlo o slušný vzorek česko-maďarské tvorby.

Po zahájení se konečně registruji-neregistruji a kradu program. Hodlám vyrazit na Summer Wars, když tu zjišťuji, že kdosi má v Bakale Riichi Mahjong workshop. HOP. Nacházím se v Bakale a komunikuji s nadšenci pro mahjong s yuri i špičatými nosy. Po mnoha nesnázích se vyrobí improvizované plátno, seženou se stoly a nakonec je vše vyloženo a správný mahjong začíná. Dáváme několik partií a dobře si povídáme, povětšinou prohrávám a dávám za celý večer jen asi jedno tsumo. Žádný yakuman se nepovedl, bohužel. Mahjong se protahuje až do dvanácti, kdy nás organizátoři vyhazují neb Bakala se zavírá a tak nastává…

Den druhý

Jdu si dát toasty do restaurace ve Scale, kupuji Kofolu a zbytek noci trávím povídáním si na recepci se Sušenkou a dalšími zvrhlíky ;> Noc končí až v 7:30 ráno, kdy se Sušenka jde juknout na AMVčka a já vyrážím ke Continentalu na svoji přednášku. Technické problémy prakticky nejsou, doráží i návštěvníci a přednáška o Vocaloidech začíná. Stalo se co jsem čekal a v publiku byli i větší znalci, zdá se, ale společně jsme přednesli snad komplexní přednášku pro začátečníky a zájemce v oboru – jedna hodina je na Vocaloidy holt málo. Ještě chvilku si povídáme, probíráme klipy, pak vyrážíme pryč, potkávám opět Sušenku a kiRa. Povídáme si, chytáme se s dorazivšími maďarskými AMVčkaři a vyrážíme pomalým krokem na cosplay.

Cosplay, no nevím. jednak si nejsem jist jak moc byli soutěžící připraveni na absenci moderátora (většina se prošla po jevišti a zmizela po vykoktání hlášky), jednak mi přišlo, že cosplaye byly relativně málo komplexní – přijde mi, že jednak je Evropa na vyšší úrovni, jednak byl loňský rok lepší. Celkem ale šlo o skvělou podívanou, hlavně Excalibur byl výborný a Franken Stein zazářil (i když pravý výkon bylo až jeho “Chci vás pitvat!” při vyhlášení). Chtěli jsme sice zajít na Greka, ale od Cosplayů se blbě odpoutává a najednou byl konec. Snad příští rok…

Zůstali jsme i na Summer Wars (kde jsem zaregistroval jedinou technickou chybu – holt 5.1 zvuk na stereu není dobrý nápad) - hodlal jsem ji sice prospat a dokonce jsem i zabral! Ale po deseti minutách jsem se vzbudil, byl jsem vtažen do děje a dokoukal jsem to celé. Skvělý film s výbornou gradací a fajn závěrem, hlavní pár byl úžasný. Vřele doporučuji!

Po Summer Wars jsme se ještě chvilku procházeli, abychom se pak vydali do Pegase na sraz AMVčkařů - z AMVčkařů doráží kiRo, GorDon, Chinchilla, DarkStar(?) (pokud ještě někdo, tak mi holt vypadl, omlouvám se, ta paměť na jména…). Dobře jsme si popovídali, probrali letošní úroveň AMV, možnost nějakého většího projektu, dobře jsme pojedli – nebylo to marných 90 minut. Škoda jen, že jsme neodchytli Maďary, zrovna lovili fotky.

Vyrážíme s GorDonem do Continentalu na maidky a narážíme na Maďary. Povídáme si s nimi a já zmeškávám Eden of the East. Probíráme co se dá a po dvou hodinách se dostáváme na maidky. Dostávám se k vyfocení s Temi (která odmítá zvednout sukni jedné cosplayerce, škoda ;x ) a následně jdeme do Scaly na vyhlášení soutěží.

Vyhlášení je veselé – Manta roztleskává Scalu na mé AMV, Maďaři dostávají taky nějaké ceny, vyhlašuje se toho spousta a vždycky se pak znovu a znovu usazují diváci. Losování ZOO je celkem zdlouhavé a asi by chtělo příště nějak ošetřit. Konec, hodlám jít na Krále trnů.

Ale nejdu – jde se totiž na večeři do Pegase a já se přidávám, povídám si s organizátory a Maďary, vymýšlíme koncept středoevropského AMV serveru s fóry a ostatními zhůvěřilostmi, k tomu se výborně jí a pije (pšeničné pivo mohu vřele doporučit, citron je pak perlička!). Po rozchodu uvažuji ještě o Honey & Clover, ale nakonec jdeme s Arianem do Scaly, chvíli hrajeme Hanafudu a já pak upadám do kómatu.

Den třetí

Ve spánku jsem spoután yaoi fanynkami, odpoután jednou sympatickou slečnou, ale vždy znovu a znovu rychle usínám. Budí mne jen chvílemi příliš akční hráči Twisteru, a tak nakonec okolo půl sedmé vstávám a bloumám po Scale. Povídám si s oživnuvší Sušenkou a spolu dokoukáváme konec druhého Naruto filmu. Pak si sedneme a koukáme na velmi povedený AMV budíček, opět se k nám přidávají Maďaři a hodnotíme jedno AMV po druhém, u většiny dáváme i tvůrce a názvy.

Následuje SOS Průzkum Tokijského Metra – animace divná (holt Madhouse), ale dívčina i stařík jsou výteční – škoda jen délky, tahle věc měla i na mnohem větší délku. Z filmu také plyne ponaučení – nehrajte si moc s figurkami, nebo vám uteče manželka ;x

SOS končí, na Dirty Pair se mi moc nechce, a tak (už nevím kvůli čemu) hledám Mantu – nacházím ho v promítací místnosti, Manta pouští (opět) Just Passing By a i přes sklo slyšíme jásání ^^;; Pak se pouští Dirty Pair, a tak ho přeci jen zhlédnu – za poznámek spousty lidí o šíleném vědci, agentkách ztrácejících kousky oděvu, neumírajících hrdinech se jmény, vybuchujících planetách, apod. Kdo viděl, pochopí.

Pak koukáme na mírně zpožděné zakončení, okolo lítají orgové, probíhá organizovaný i neorganizovaný chaos. Dotazy jsou vcelku trefné, i když u jednoho se musím pozastavit – nechápu, jak někdo může zpochybňovat přítomnost Maďarů v AMV soutěži. Jednak to není vůči nim vůbec hezké, jednak je ve světě celkem standard, že AMV soutěž je celosvětová – jen se občas zajišťuje, aby se objevili místní autoři. Popravdě si myslím, že je to skvělý impuls, který jen podnítí (doufám!) české AMVčkaře k lepší a lepší tvorbě. Koneckonců, tři z pěti oceněných byli Češi, a to je slušný úspěch, při počtu maďarských soutěžících AMV a jejich kvalitě.

No, pak už je tu jen závěrečná dražba a rozloučení se. Manta (opět) pouští JPB – tentokrát jen zvuk. Obecenstvo šílí. Pouští se obraz a Grek se ke mně vrhá a táhne mne na pódium, kde roztleskávám diváky (poznámka: až to AMV uvidíte potřicáté, taky budete dávat všechny rytmy, co v něm jsou). Končíme, Animefest 2010 se rozchází (zastavují mne lidé a tak nějak se stávám celebritou, řekl bych) a my jedeme zpět na Prahu, kde upadám do spánku.

Na viděnou na Animefestu 2011!