Den prvý

Dorážím na Akicon. Dorážím oproti Advíku se slušným předstihem, a to i když jsem byl celou noc vzhůru. Dokončování a dolaďování přednášek a materiálů pro con je věc nevděčná a nikomu bych ji nepřál, včetně svých největších nepřátel. Ale nemůžu za to, že pod tlakem se mi pracuje nejlépe… že?

Pozdravím známé chomejřící se v atriu a pak už sedám k Arianovi do pořadatelských kukaní a dolaďujeme detaily přednášky (od deseti třiceti!), tiskneme si materiály a další nezbytné podlosti. Čas uběhne až nějak podezřele rychle a my jdeme na pódium. Novinky v anime - co k nim dodat. Byly lepší než loni, ale pořád dost podprůměr toho, jak bych chtěl aby to vypadalo. Alespoň se má člověk kam zlepšovat. Musíme si s Arianem asi rozdělit anime napůl (a vůbec si do toho nekecat, s výjimkami), protože to jinak vázne. Ariana budeme učit koukat do davu a já si příště stoupnu na druhou stranu od začátku. Alespoň, že materiály byly lepší než loni. Uf.

Končíme náš hodinu a půl dlouhý maraton a já jdu do promítací místnosti odkud koukám na úžasné podání výuky sumo v kraťasech Naked Wolves. Kdo o tohle přišel, zaváhal. Kanadský sumo hokejista je prostě nářez, stejně jako Sumo Claus. Následuje Grekův Hudební vtípek, který mne stejně jako v roce 2007 příjemně uspává. I když letos to bylo spíše mojí vinou. Kvalitní přednáška, které se nedá moc vytknout.

Poté sál rozchechtává hintzu se svojí Typologií návštěvníků anime conů. Sál jde opakovaně do kolen u některých archetypů (btw, Brňáci přemorfovali na nějakou ultra hi-tech formu slidů na přednáškách a prezentacích!), i já se občas poznávám – byť já jsem typický multilevel, co si chce zkusit vše, hlavně z tvořičů. Ještě mi chybí být lolitka, minimálně. Každopádně skvělá přednáška a už se těším na Typologii organizátorů.

Divadlo moc nemusím, a tak se po hintzuovi přesouvám do malého sálu, doufajíc, že bych mohl být poradcem. Náš člověk za Prahu nakonec opravdu nedorazil (neví, o co přišel), a tak se stávám poradcem na Animestopu. Nikdo mi nestihl dát odpovědi a zákon schválnosti přesně vychází tak, že se mě soutěžící ptají ve chvílích, kdy odpovědi nevím. Ale mlžím solidně – hlavně v okamžiku, kdy se mne ptá můj soutěžící (což jsem ovšem v danou chvíli nevěděl) a získávám od něj plné dva body! Wooo! \o/ On pak nakonec i vyhrává – aktivní přístup se očividně vyplácí.

Pak se chvilku šoulám sály, připravuji se na přednášku, nahlédnu na burzu, ale nakonec se vydávám na Hudbu v Touhou. Po oznámení z čeho se přednáška bude skládat se pár lidí zvedá – nemám jim to za zlé, čekal jsem to horší – a můžeme relaxovat. Škoda, že jsem si výběr nestačil poslední dva týdny před přednáškou sepsat lépe, zoufale tápajíc jsem samozřejmě vynechal nejtvrdší skladbu co byla. Ale alespoň to odpovídalo mému vkusu. Snad se přítomným výběr líbil a odpočinuli si od ruchu v jiných sálech.

A už je večer a já jsem stále naživu. Udiven tímto faktem odcházím do zákulisí, kde trávím několik fajn hodin povídáním (hlavně) s mutedem a následně upadám do kómatu. Áááá, modří už vědí.

Den druhý

Vstávám každopádně právě akorát (i když jsem chtěl vstát dříve a uvést si Kinema Kan a Kowarekake no Orgel – ty věci jsou SKVĚLÉ), abych si stihl doladit přednášku o AMV, domluvit se s Tenzem na detailech promítání, apod. Výběr AMV za minulý rok může začít. Bylo to takové typické – trochu mrtvější publikum, což se po ránu dá čekat, ale jinak dobré reakce a pár AMV se očividně dost líbilo – zdravíme Sykysana, neboj, to zvládneš taky!

Pak se přesouvám opět do promítačky, kde dolaďuju přednášku o Vocaloidech (nebojte, seznam videí bude!). K tomu po očku sleduju Grekovu teď už legendární přednášku Slash v My Little Pony. Bohužel, pokud bylo Grekovým záměrem rozšířit nevraživost k MLP, pak se mu to vůbec nepovedlo. Publikum ho žralo a pokud něco, pak počet fanoušků MLPza tu hodinu jen a jen vzrostl. Skvělá přednáška, která si zaslouží opěvovat ještě roky. Pokud možno tak, aby o tom Grek nevěděl, samozřejmě.

Pak už jdu jen promítnout pár videí o Vocaloidech na své Novinky od Vocaloidů. No, za některé hrubky bych opravdu zasloužil vypískat, ale musím uznat, že to, s čím jsem se setkal bylo asi nejlepší obecenstvo, jaké jsem na své přednášce kdy měl. Povídání, reakce, všechno bylo dobře a po prakticky každém videu potlesk. Nic tak nezahřeje u srdce jako dobří a věrní fanoušci žánru.

A pak byl najednou konec. Úklid, rozloučení se a honem domů. Bylo mi líto toho nechávat, a tak už se těším na příští rok. Další cony, další přednášky, další diváci. Na nejbližším conu (měl by to být BVV Animefest! tak na viděnou!

Ono, vzhledem k tomu, že si občas zapnu Maplestory a lítám tam a leveluju, hlavně s nedávným (na Evropě) Big Bangem si nejde nepovšimnout zrychlení levelení a příklonu k party questům. I tak je level 200 něco eluzivního za čím se asi budu honit celkem dlouho, hlavně s větším počtem postav, které hra nabízí.

Opakem, který mne napadá je třeba známý WoW, kde je level… kolik je to teď, 85?… absolutní nutností a většina předtím se bere jako tutorial.

A někde mezi leží Diablo2, kde se dá na ten level 99 dostat celkem slušně s troškou snahy.

Nedá se říct, který systém je lepší (zdravíme Grekovu paňčtelku), ale každému to asi vyhovuje jinak. Mně osobně nejvíc sedne postupné stoupání s nějakou výzvou daleko vepředu a tak je pro mě těch 200 levelů z Maplestory akorát. Nebo naopak absence levelování (nebo jeho pouze kosmetický vliv – snad to v Minecraftu dopadne maximálně tak).

Nehrál jsem zase tolik online věcí, kde se dá levelovat (napadá mne už jen třeba chvilka s Ragnarok Online, Pangyou,  Trixterem Online a Kal Online…) a tak bych se chtěl optat kohokoliv, kdo tohle čte – hrajete nějaké MMORPG? A pokud ano, jak je tam řešen systém levelů a levelování obecně? A jak to vyhovuje vám?

Den první

Budím se pozdě odpolední, jelikož se chystám na Advík a noční a vyrážím směr Chodov. Trochu podceňuji dopravu z Řep, a tak je chudák Campari dost nervózní když dorážím přesně v pět na akci. Jsem uvítán, fasuji pásku a předbíhám zhruba tisícovku lidí ve frontě (někteří vrhají vražedné pohledy a já dělám, že je nevidím). Mířím do své místnosti a vzhledem k frontě venku a naplněnosti atria očekávám, že bude přetékat. Jaké je tedy mé překvapení, když v ní najdu pět lidí, z toho čtyři orgy! Čekáme tedy se zahájením deset minut oproti předpokládanému zahájení, pak Campari vytahuje kameru a jede se.

Přednáška je slušná, byť díky prostředí celkem sterilní. Doráží ještě asi pět lidí než skončíme. Přednáška snad bude na webu, takže jestli někoho AMV Technika zajímá, tak o ni snad nepřišel ^^ Mizím do práce – první noční dvanáctka – a cestou míjím frontu lidí, kteří mne informují o tom, jak rádi by byli bývali stihli moji přednášku. S obměnou se setkávám po celý Advík.

Den druhý

Přes noc dokončuji přednášku, nad ránem posílám Camparimu pro potvrzení a on obratem potvrzuje, že ano, přednáška běží. Yes! Zastavím se doma na půl hodinky si zdřímnout a dát jídlo kočce, načež mířím na druhý den.

Na místo dorážím před jedenáctou a tentokráte mne nečeká žádná fronta, což přijímám s potěšením (ne, že bych musel, protože stejně jdu opět přednášet). Původně jsem chtěl dorazit dříve na přednášku o pettanko, ale njak to nevyšlo. Co se dá dělat.

Hlásím se o program, který jsem si předchozí den nějak nechal ujít a dočkávám se prvního šoku – TOHLE je program? Tenká věc s nulovými anotacemi a tím hnusným logem Comics Salonu úplně všude? (Netvrďte mi, že logo, které se mračí a řve není hnusné. Je.) Hlavně anotace opravdu zamrzely, protože jsem vůbec nedával o čem ta která přednáška vlastně je…

Nebyl ale čas na nějaké bloumání, vyrazil jsem na přednášku, která mi náladu dost spravila. Yuri jako prvek fanservisu je sice název dost pochybný, zvláště bez anotace, ale bavil jsem se (nadopování Kofolou zabralo), publikum očividně také, a tak přednáška vyzněla dost dobře. Škoda, že nebude na videu, myslím, že i budoucí generace by ji ocenily.

Z přednášky jsem odcházel potěšen, ale bohužel po nahlédnutí do programu jsem zjistil, že nevím co dál. Kryptické názvy a neznámá jména šla mimo mne, zvláště když jsem tušil (správně), že názvy sekcí naprosto nemusí vystihovat náplně přednášek. A tak jsem si místo toho povídal se známými a následně byl vtažen na promítání Monster. Komentovali jsme s Himem děj a tři epizody – a následné pouštění hudby – utekly jako voda.

Bohužel ani po jeho skončení se nekonala žádná naděje na přednášku, kterou bych chtěl vidět, a jelikož v sále začínalo Karaoke, tak jsem raději rychle zmizel. Dál jsem si povídal se známými, abych následně zalezl do rohu a usnul. Chtěl jsem sice vstát na Zenyho Tsundere od pěti, ale nakonec jsem vstal později, matně promluvil s Grekem (chtěl jsem zajít na jeho přednášku, opravdu chtěl!) a odcestoval. Noční dvanáctka číslo dvě.

Den třetí

Po ránu už se necítím tak svěže, a tak po dojezdu domů a nakrmení kočky odpadávám na delší chvíli. I tak ale na Advík dojíždím “už” v půl jedenácté a stíhám Úvod do Visual Novels a následnou Debatu o Visual novelách Drakarna a Tyrusse (chlapci, naučte se nepoužívat dohromady češtinu a angličtinu v jednom slovním spojení). Obojí je pro mne ale tak trochu zklamáním, čekal jsem zasvěcení do tématu, ale všechno bylo tak trochu chaotické či nepřesné, navíc, pravděpodobně jelikož jsem dorazil pozdě, jsem byl konfrontován pouze s výkladem: “Tady je tahle VN, takhle moc se nám líbila, a proto si ji zahrajte.”, což není styl, který by mi sedl. Některá doporučení mi pak přišla trochu moc pro nezasvěcené (kterým měla být přednáška a debata určena primárně, dle názvu přednášky i prohlášení přednášejících). Nic proti, ale některé tituly mi přišly pro začátečníka až moc dlouhé či náročné na čtení. Nevybavím si celý seznam, ale třeba taková Tsukihime – to už je celkem maso (i díky Nasuově stylu psaní). O délce dohrání Clannadu se ani nebudu zmiňovat. Vypadly pak, na úkor dalších, v komunitě oblíbené F/SN (i když tam ta délka taky není směšná), Ever17, Narcissu a několik dalších. Navíc debata nebyla moc debatou, a tak jsembyl po zakončení trochu rozpačitý…

Na následné přednášce Hey!Say!JUMP jsem už usínal, což byl prvotní plán, a tak se mi přednáška celkem líbila. Slečna přednášející (Suzake) má ovšem vcelku nezáživné podání, a tak jsem se probouzel spíše při tom, když mluvila slečna podporující od počítače. Rovněž množství znalostí se nedalo upřít – ale podané formou: “Toto je první člen skupiny, má rád cibulky, nemá rád ošklivé lidi, krevní skupina KGB, opakujte dvanáckrát a poduste,” mne nenadchlo. Úvodních pár minut o míchání skupiny bylo mnohem lepší, i když také žádný zázrak.

Procitám pak na úvod přednášky Marka14 o Příbězích méně známých, ale po zjištění, že se jedná o samé shouneny znovu usínám. Navíc katalogový výčet potřetí v řadě mne moc neláká.

O další přednášce o jakémsi džinovi (či Jinovi?) se zmiňovat nebudu – byl jsem vzhůru tak málo, že hodnotit ji by ode mne nebylo fér. Pokud mohu nezávazně hodnotit z posledních cca. 3 minut, mohla být fajn. Co ale hodnotit budu byla přednáška Nosebleed organizovaná Naiseen. Bylo hodně znát, že téma je tak mělké, že Naiseen prostě neměla materiály a musela vařit z vody. Opravdu, když Naiseen prohlašovala, že už neví, co by řekla dál a dala slovo divákům, zkontroloval jsem čas a bylo pryč 26 minut. A z těch 26 minut počítám, že byla minimálně čtvrthodinka nosebleedových videí (možná méně, ale pod deset to nešlo) a spousta opakování se. Příště by to asi chtělo trochu zamyšlení nad nosností tématu, nebo více zkoumání (a rozvážnější proslov ;x ).

Následovala už moje přednáška spojená s promítáním a věnovaná památce jednoho letos zesnulého AMVčkaře – Věnováno godixovi. Potěšilo mne minimální opouštění místnosti, byť lidí nedorazilo nejvíc. godixe znal očekávaně jen GorDon (zdravím o/), a tak doufám, že jsem zbytek místnosti trochu obohatil, byť jsem neodhadl délku své řeči a musel jsem vynechat jedno video. Snad těch zbylých jedenáct motivovalo návštěvníky, aby si zbytek godixovy tvorby stáhlo. Za sebe hodnotím přednášku jako lepší průměr. Ke konci přednášky se místnost začal plnit, a až po jejím skončení jsem zjistil, že za to může to, že po mně zde bude přednáška o yaoi.

Takový dav jsem ještě neviděl. Já jsem se jím ale probral a běžel jsem, přednášejíc předchozí den o yuri fanservisu, podívat na přednášku Wandy s Kalinou nazvanou prostě Yuri. A zde mne, bohužel, čekalo největší zklamání dne. Pokud přednášky o yuri vypadají takhle a přednášky o yaoi mají Akiko, tak se nedivím nepoměru v jejich oblíbenosti. Z přednášky jsem si odnesl:

- výčet pár yuri titulů

- výčet postav daných titulů

- popisy formulované tak, jako by v yuri šlo primárně o sex, znásilňování a prsa. Vývoj vztahu, příběh, zpracování mangy samotné, to očividně nikoho nezajímá. A nezapomeňme pár postav urazit, ideálně všechny!

- že jedna ze slečen přednášejících má ráda učitelky. Nic proti nim, ale slyšet to pětkrát v padesáti minutách…

- poučení, že dvě nahé slečny, které mají sex na plátně, jsou fajn i v pět odpoledne. Přišel jsem ale kvůli zdržení trochu pozdě, takže netuším, zda jsem neminul varování o 18+

- poznání, že slečny přednášející jsou exhibicionistky. Přednášku, která končí ve spodním prádle jsem ještě neviděl, to je fakt.

Takže shrnutím: balastní výčtová přednáška o ničem se svlékajícími se přednášejícími. Děkuji, ne.

A naštěstí už bylo šest, jinak bych se mohl dočkat dalších zklamání. Takhle ale vyrážím do práce na třetí (a poslední) dvanáctku v řadě. Oyasumi se nekoná.

Den čtvrtý

…a poslední.

Ráno mne střídá Dorry a já si tak můžu zdřímnout trochu déle, hlavně, když zjistím, že v programu vlastně až do dvanácti nechci nic vidět a o nic tak nepřijdu. Čtvrt na dvanáct, směr Advík!

A dorážím, byť s malým zpožděním, na přednášku Pod pokličkou scanlationu Mešitky a Blizzy. Přednáška je to tak trochu standardní. Ukazují se typické prohřešky, typický proces scanlationu, žádné velké chyby se nedělají. Vytkl bych snad jen to, že se uvádí málo alternativ – nezmiňuje se cleaning (asi splynul s editingem?), zvuky se vždy přepisují (a jinak je to špatně!), ukládá se jen do jpg, a tak podobně. Celkově šlo ale o dost hodnotnou přednášku s dobrým výkladem a ukázkami.

Po přednášce chci jít na další, Jak vysvětlit anime ostatním od Wizardyho, ale losuji černého petra – sále je nacpaný až ven už v době mého příchodu. Vzdávám to a komunikuji s nedaleko stojícím Sykysanem. Celkem dobře si popovídáme než musí zmizet na přípravy své akce a já pak vyrážím na Scanlation ze řetězu utržený Mešitky a Blizzy. Celkem mi došlo, že to je dvojpřednáška s tou odminula (a to u té minulé ani nemusely být uvedena jejich jména), bohužel se dozvídáme, že materiály sežral zavirovaný počítač a tak buď bude opakována přednáška (což bych i vydržel) nebo se bude dokončovat nedokončená přednáška o BL webkomiksech. Převážně dívčí publikum hlasuje pro druhou možnost. Místnost opouštím první. Pardon, ale nejsem moc zvědav ani na BL, ani na webkomiksy ;x

Mám tak spoustu času a nacházím lidi venku hrající Legendu. Moc to nedávám, ale sleduji, jak jeden z nich drtí ostatní rafinovaným pomlouváním a nakonec mu patří asi zasloužené vítězství. Zajímavá hra, ale učit bych se ji nechtěl.

Stíhám pak ještě závěr přednášky Wandy s Kalinou Láska ze školních lavic. Dal jsem dívkám ještě šanci, ale po chvíli mi je jasné, že marně. Chlípné představení Sasameki Koto, zmínky o učitelce, postupné vyjmenování postav spojené s jejich urážením a nakonec nějaká scénka, kde se na sebe přednášející vrhají. O čem je jsem už neviděl, protože jsem místnost znechuceně opustil. Takhle by to nešlo.

I přes to, že mi bylo již před zakončením sděleno, že jsem se neumístil v AMV soutěži (máme své zdroje :> ), šel jsem si tam sednout a poslouchat jaké že to tedy bylo. No tedy. Ještěže tam Campari měl Calvina & Hobbese, protože jinak bych se asi umlátil hlavu o zeď. Velmi trapné a nekoordinované vyhlašování milionu soutěží, kdy většina lidí v sále ani neví, o čem ty soutěže vlastně byly, nepříslušné ceny (většina SF/F/random, což jako cena do soutěže v něčem animoidním… je fakt divné), x-krát recyklované vtipy… Tak hloupě jsem se již dlouho necítil. AMV soutěž byla předvídatelná – tleskací AMV s českou hudbou a FMA bylo jasným vítězem a věděl jsem to už dva týdny předem, kdy jsem měl možnost všechna AMV zhlédnout. No, a na karaoke výsledcích jsem šel pryč. Slečna vítězka ale nezpívala špatně, to se musí uznat.

A tím jsem měl letošní Advík za sebou.

Shrnutí

Dobré věci… byli tam lidé, se kterými se fajn povídalo, Sykysan, Hime, Campari, Morgi, a další. A to je ten problém – to totiž bylo asi tak všechno, a jelikož půlku z nich vidím každý týden v čajce a spousta lidí z druhé půlky zvažuje zda vůbec dále jezdit na Advík… co nám pak zbývá, že?

Organizace ani zdaleka tak nepokulhávala tak, jak jsem si myslel, pokud zanedbám závěrečné vyhlášení. Zvlášť na Akiko a Rin mi přišlo, že se jim dost ulevilo. Na druhou stranu jsem toho mohl dost minout – ubytování jsem neřešil a na orgy jsem se s dotazy neobracel, jsa zkušený conovník.

AMV soutěž (na to já dám), která má špatnou, až nulovou propagaci, mizerně napsaná pravidla, nulové standardy (hardsuby? opravdu?) a tragické provedení na conu (naposledy když jsem slyšel zvěsti, tak měla AMV být promítána jako nepřetržitý proud z playlistu, nevím zda to tak opravdu dopadlo nebo zda to Campari nějak zachránil). Stejně špatnou prezentaci AMV soutěže jsem viděl jen jednou – na AnimeSHOW 2010.

Po stránce organizace místa to bylo tragické. Nehorázné přeplnění sálů, nestrategické umístění VŠECH přednášek mimo velký sál, a to i včetně těch, u kterých MUSELO být jasné, že by měly problém i s kapacitou velkého sálu Zahrady – kupříkladu Grek, Akiko, Wizardy.

Technické problémy se zázemím přednášek, špatná kabeláž (promítačka propojená USB kabelem, díky čemuž se zpomalila 90% přednášejících videa natolik, že nešla promítat – a to tam ten VGA kabel BYL!), apod. Asi si začnu brát na své přednášky devyxe, stejně jako Grek. Nebo alespoň Campariho ^^

Absence anotací – a tohle bych ještě jednou vypíchl. Nechápu jak je vůbec možný mít takhle velký con bez anotací programu, to je ultimátní fail, protože návštěvník se pak naprosto nemá jak orientovat v záplavě nových jmen a skoro nic neříkajících krátkých názvů, zvlášť když názvy sálů jsou jen orientační a občas se v nich vyskytne i program naprosto nesouvisející.

18+ přednášky v nevhodnou dobu – chápu, že když zavřete Zahradu v deset, tak zavřete Zahradu v deset, ale v tom případě byste si měli kontrolovat, zda tomu odpovídají všechny přednášky. Myslím, že tohle je dost problém, obzvláště s cílovkou Advíku. U většiny přednášek si myslím, že je červení či oranžoví ani neviděli – a v tom je něco špatně.

(Ano, já vím, že jsem tu svoji dodával svému oranžovému den předem – ale bylo to po dohodě a v kontrole mohl cokoliv změnit. Navíc měl přednášejících relativně málo, pokud vím.)

S čímž souvisí, že některým přednáškám by neuškodilo zkrácení na polovinu či úplné vynechání. Opravdu, místy jsem se setkal s úrovní, kdy šlo prakticky o výčet anime či manga titulů a jeden několikařádkový výčet na nějakém fóru začínající slovy: “Přečtěte si/Zhlédněte tato díla: ” by měl zhruba stejnou výpovědní hodnotu.

Propagování Comics Salonu téměř všude (to logo začínám opravdu nenávidět), rozneslo se pomlouvání minulých let Advíku a podobné věci. Což je v mých očích vysoce neprofesionální, zvlášť když člověk oficiálně koupil značku a stále pracuje s velkou částí týmu z minulých let.

A nemohu nezmínit jeden ze stánků, při pohledu na jejich figurky jsem zajásal… ale přišly mi podezřelé, i absolvoval jsem rychlokurs na netu jak poznat bootlegy… a dopadlo to prachbídně. Což jsem i tak nějak čekal, ale co mne takřka vyděsilo bylo, když na můj dotaz, zda prodávající může sehnat i originál mi byl udělán krátký výklad o tom, že: “Čínské kopie jsou občas lepší než originál, všechno se to stejně dělá v Číně a ze stejných forem, atd, atd.” Nakonec jsem si koupil plyšáka u prodavače naproti (tvrdil, že nakupuje z certifikovaného obchodu – buď špatný obchod nebo lhal, což neposoudím, plyšák je bootleg též, ale poslední den se mi to hledat na webu nechtělo a čert vem dvě stovky). Každopádně přístup “bootlegy jsou vlastně fajn” se mi dost hnusí, protože to je jediné – zastíraná snaha vydělat na levnějších kopiích, vždyť otaku by si dvojnásobně drahý (a lepší) originál přeci nekoupili, že? Kdyby se aspoň přiznal, že tomu tak je, že mu je jedno, že ubírá zisky společnosti, která tyhle věci vyrábí Nebo kdyby zalhal, že neví, že to jsou bootlegy a že zkusí něco lepšího sehnat. Ale takhle… takovéhle prodávající bych hnal z conu holí. Opravdu neděkuji, naštvalo mne to dost.

Končím tak smutně, ale utěšuji se, že horší to přeci být nemůže. Ostatně tvrdí to i organizátoři, kteří tvrdí, že za rok se poučí a bude to lepší (počkat, vy za sebou tedy nemáte x slovenských conů z kterých jste se měli poučit už dávno?). Na druhou stranu se mi tomu věří dost těžko – nevidím snahu o zlepšení přístupu k divákům či zkvalitnění conu, spíše zdražování bez větších výsledků a snahu vydělat alespoň něco. Dost by mne zajímalo alespoň obecné vyčíslení nákladů a zisků jako provedl třeba Animefest.

Nu, za rok… za rok se uvidí. Letos jsem ještě vyrazil, byl jsem sice skeptický, ale doufal jse, že se změnou vedení se třeba nezmění to, co bylo vybudováno a to co bylo špatně se zlepší… ale přišlo mi, že to je spíše naopak, to co bylo špatně zůstalo a to, co bylo dobře bylo zahozeno a pošlapáno. Dobrých věcí zůstalo minimum. Ale třeba se za rok vrátí. Uvidím jak to bude vypadat na příštím jaře a podle toho se rozhodnu. Moc šancí bych tomu ale nedával…

A tak to letos možná pro mne byl poslední Advík.

První věc, kterou zmíním hned na začátku, abych ji měl z krku, je až děsivá nekoordinovanost (nikdo nic neví o ničem) a technické problémy (pro znalé – MPC-HC či mplayer2 by byly lepší volba, probůh, snad i to VLC by dopadlo lépe!). Kombinování těchto dvou pak zapříčiňovalo zpoždění, ztráty videí a titulků, nefukčnosti různých věcí, podivně fungující audio v Bakale i Scale, rozbíjející se prezentace, atd, atd.

Tolik k tomu negativnímu, protože ve zbytku už spíše převládají pozitiva.S výjimkou mé hlouposti – zapomenout si koupit placku AF2011 je hloupost maximální. Ale vezměme to všechno pěkně popořadě:

Pátek

Vstávám v 7:30 a do zhruba 9:00 pracuji na dokončování cosplaye, pak se bleskově převlékm, s Dorry dolaďujeme detaily a já vybíhám do školy. Test z anorganické chemie, celou dobu myslím samozřejmě na Brno, takže uvidíme jak dopadl. Zvlášť slévání thiosíranu s kyselinou bylo záludné.

Nu ale nic, vybíhám, nalézám Dorry, a po menším pronásledování devyxova auta kolem NTK nasedáme a vyrážíme pro Mantu a směr Brno. Cestu nám zpříjemňoval hlavně poslední pasažer, Grek, a tak to krásně uteklo, natrénovali jsme cizokrajné slovo “šalina”, zaparkovali poblíž Scaly a vyrazili pěšmo. Bylo něco po třetí hodině odpoledne, pokud si dobře pamatuji.

Uchňapl jsem tedy program a svoji klíčenku (co jsem si všiml, tak většina otaku sledujících aktuální anime chňapla po Kyubeyovi, ale mohu se mýlit), s něčím málo pomohl a než jsem se nadál, bylo zahájení. Mám takový pocit, že mezi příchodem a zahájením bylo ještě něco zajímavého, ale nedokážu si vybavit co – pravděpodobně povídání s lidmi a zděšení nad množstvím a kvalitou cosplayů.

Zahájení uteklo celkem svižně, byť jsem nemohl zakrýt svůj smutek – a to u AMV, kam se některým porotcům povedlo propašovat dost pochybné kusy… ale publikum má pochybné kusy rádo, jak vidno. Není nad vítězstvím pobavení nad uměním, lid si žádá chléb a hry (inb4flame . A ano, místy jsme s Dorry plakali, místy jsme se křečovitě smáli.

Počkal jsem si pak na 5cm za sekundu a dobře jsem udělal. Jednak kvůli dvojímu vtipnému a jen jednomu normálnímu začátku. A jednak kvůli filmu samotnému, jak prohlásil Arian: “Ten film zraje”. I na (mé)zhruba desáté zhlédnutí tak zůstává na špičce toho, co jsem kdy viděl.

Na zbytek večer už jsem pak měl naplánován jen sraz AMV – potěšil mne, protože dorazil celkem pěkný počet nových tvůrců, čekal jsem to o krapítek horší. Pár lidí se i zmínilo co nastříhali a celkově vypadá, že by se situace na české AMV scéně “snad” mohla zlepšit. Smrt letterboxingu! \o/

A pak už jen povídání si v kavárně, aneb malá, soukromá čajovna. Grek, muted a Manta jako hlavní baviči, ostatní jako ponoukající kompars. Občas se zastaví některý z Brňáků a chvíli si povídá. Pak už je jen tma, když se něco malinko po půlnoci odkolébám ke sladkému spánku.

Sobota

A je ráno, Dorry mne budí a já znovu usínám a ona mne znovu budí. Chvilku si takhle hrajeme (asi tři hodiny oproti původnímu plánu) a já pak konečně vstávám a horečnatě dokončuji poslední kousky cosplaye, velký dík hlavně Arisu za došití detašovaných (ohoho) rukávů k rukávům normálním. nastupuji před porotu s mírným zpožděním, prohodíme pár konverzačních frází, ano, počasí je nádherné, a já chvátám, běžím, sprintuji…

…do hotelu Continental, letos to bylo poprvé a naposledy, na svoji přednášku o Touhou. Dorážím jen s pětiminutovým zpožděním, a po příchodu se dočkávám šoku – sál je zpola plný, většina návštěvníků ani není z blízké tělocvičny na přespání. V cosplayi nevidím skoro nic, a tak se chvilinku rozjíždím pomalu, ale ke konci už to má patřičný spád a návštěvníky obohacuji spoustou pikantností. Podle plánu malinko přetahuji, a teprve když končí přednáška, tak si všímám, že sál je nacpaný. Tipuji, že většina lidí přišla na přednášku o drobných zvrhlostech, ale i tak to potěší. Opouštím Continental a opět běžím.

Jednak zpět do Scaly, pro geta, v kterých pak klapu do dalšího rána (skvělý trénink pro prsty na nochou, puchýře naštěstí nemám) a s vypětím všech sil stíhám závěr Grekovy přednášky o SHAFTu. Je skvělá a já jen lituji, že jsem nestihl více, hlavně Hidamari Sketch. Po konci zjišťuji, že mám masivní skluz a vracím se do Scaly se svižným klapotem.

Stíhám to akorát tak, když se po mně začínají shánět a dozvídám se, že jsem dal nejlepší dvacítku. YES, hlavní cíl splněn. Nejdříve na pódium nastupují vyřazení, pak jeden po druhém soutěžící z dvacítky. Je pěkně vidět, kdo je velmi statický a kdo ne, kdo nemá nic připraveno a kdo nacvičoval až k absolutní synchronizaci s audiem, kdo dělá divadlo, kdo je showman, atd… Velmi pěkné ukázky kostýmů a dovedností. Na pódiu působím možná trochu staticky, příprava měla být lepší, ale improvizace to jistí a publikum se směje, byť některé mé drobné narážky nechápe. Měl jsem strach o dvě minuty, ale moje hudba mizí než se naděju a já mizím z pódia.

Konečně chvilka času, a tak si někam sedáme a probíráme zážitky s lidmi, poté se s Dorry přidáváme k Arianovi a jdeme koukat na ŠaŠ – Šinko a Šošolku. Musím organizátory pochválit, protože vytáhli další skvělý film, velmi emotivní a přitom nepůsobící jako pěst na oko. Skvělá věc pro kohokoliv – doporučuji!

Kuragehime aka Princeznu Medúzu vynecháváme (dám si nejspíš celou sérii doma)a vracíme se až na Crossdressing, opět já a Dorry, tentokráte v první řadě. Lusi září, přes technické problémy nám podává jasný přehled výsledků jejího průzkumu na webu a ukazuje i něco z praxe a historie. Na pódium doráží něco okolo deseti crossplayerů, jen já a Mio-kun jako zástupci něžného pohlaví… po převlečení. Moje nervozita koná divy a můj (už od přírody dost vysoký a dívčí) hlas skáče ještě výše a publikum je nadšeno. Škoda, že tohle nebylo dříve, mohl jsem dát pár hlasů v cosplayi :>

Ale vyhlášení výsledků je hned po přednášce, a tak koukám, jak lidé vyhrávají – nejspíš velmi zaslouženě. Absentující vítězové Animekvízu, mírný zmatek s cosplay týmy, kvalitní Gundam, vtipný Madara, skvělý roleplay a showmanství Alucarda, divadelní um vítěze cosplaye. AMV ceny si odnáší samí češi, a hlavně vítězství Vlada (protože si s ním čas od času píšu) a kiRa (protože jsem mu AMV betatestoval :> ) mne potěšilo.

A v pauze před Colorful vyrážím do kvaárny. Na film už se ale nevracím, protože nastává další čajka v prakticky stejném složení (obohacuje nás hlavně Chinchilla), skvělé hlášky a spousta inteligentního humoru mne udržuje na nohou až do asi druhé hodiny noční, kdy následuji mutedova příkladu a jdu se vyspat.

Neděle

Hrajeme si s Dorry na probouzení, ale ona nakonec vyhrává. Odstrojuji cosplaym a dozvídáme se, že opakování 5cm se zrušilo, a tak vyrážíme na tradiční oběd ještě před zakončením. Oběd se trochu protáhl (leč byl skvělý), a tak se vracíme prakticky na závěrečná slova o zakončení, zatleskáme si a po chvilce loučení vyrážíme domů. Většina času se prospí, ale stihneme potrénovat slovo “tramvaj” a po čtvrté jsme v Praze. Je po Animefestu, sbohem, Brno, zase až za rok! o/

Článek o výsledcích AMV: http://amv.anime.cz/?p=306

Fotky – fotil jsem hlavně to, co mne zaujalo: https://picasaweb.google.com/Nya.chan.Production/Animefest2011#

Sobota

Mohl bych začít někdy po půlnoci, ale přeci jen jsem si řekl, že si po večerní přípravě conu raději zdřímnu a dokončím materiály ráno, kde si přivstanu. Což se nestalo. Nevím, zda naštěstí (byl jsem vyspalý) nebo naneštěstí (odnesla to přednáška, což se nemělo stát), ale už se s tím nic nenadělá. Vstal jsem tedy v šest a stihl jsem ještě nějaké materiály vyimprovizovat, hlavně protřídit AMVčka a najít alespoň MINIMÁLNÍ grafický podklad pro Novinky. AMVčka se kopírovala dlouho dlouho, zatím jsem se zeslušnil, chňapl dvě Kofoly, dva energeťáky, Salko a dvě Delinky a vyrazili jsme s Dorry na con. Hodinka cesty uběhla jako nic a byli jsme na Chodově. Zjistili jsme, že hlavní vchod je zamčen – pokrok oproti loňsku – ale že zadní pro orgy je funkční. Po zapojení se do ruchu a šumu bylo za chvilku dokončeno a my se usídlili v režii, odkud jsme mohli pozorovat program. Čekali jsme zahájení, ale to proběhlo jako loni v atriu – holt diváci ještě vchází, nikdo nepřečetl program, a tak je to tak asi fajn. Danův hlas to prostě řeší a Kim to jistí.

Pak se šlo na věc – bylo pořád zahájení, ale nervozita stoupala, dovnitř se nahrnuli lidi a já šel promítat AMVčka – myslím, že to byl takový lepší průměr, lidí akorát, nikdo proti, a tak.

Chtěl jsem pak zajít na Bunnyho, ale raději jsem dolaďoval s Arianem přednášku. Ta se ukázala jako ai největší zklamání, minimálně pro mě – ale poprvé je poprvé, alespoň víme co příští rok zlepšit! Prezentaci, projev, výběr, ukázky… no, je toho dost ;>

Po přednášce jsem se vrátil zpět do režie a zápasilo se – nejdřív zápasil hintzu se svou prezentací (jinak byla přednáška výborná, škoda, že se nedostalo na pedobeara!), poté soutěžící sami se sebou – trochu zklamala malá návštěva – a pak Grek zápasil s japonskými monumenty a ničil je, což byl dle mého vrchol dne – Grek prostě znovu dokázal, že přednášet umí, a kdyby přednášel o ropných vrtech, tak mu to lidi žerou.

Svět bez jména jsem oželil, temní elfové a muzikály nejsou můj šálek čaje, a stejně jsem musel pořádat turnaj v Goxesu – ten se nadmíru vydařil a já mohl udělit akibony a vyhlásit vítěze a poražené. Vyvážení bylo perfektní, z každé počáteční čtveřice se dostal do finále jeden člověk.

Ani pak jsem si neodpočinul a šel jsem přednášet o Mecha Musume – největší potěšení dne. Přes malou připravenost, nezpůsobenou ani tak přípravou, jako nedostatkem materiálů, se přednášelo snadno, publikum dávalo pozor a otázky byly velmi trefné. Obzvláště Strike Witches diváky zaujaly a absence kalhot a přítomnost aerodynamických pravidel diskusi kvalitně rozproudily.

No, a pak už přišla noc, kterou jsem velmi kvalitně strávil jako obvykle – na šatně, povídajíc si, v herně u SC3 a místy u SingStaru, byl jsem svědkem toho, jak se všichni snažili porazit Jackala s Asterothem (ti šťastní uhráli jedno vítězství ze tří než je rozdrtil, nevyhrál nikdo) a odskočil jsem si na Sušenčinu přednášku, ale bohužel ji pár opilých blbců tak zničilo, že jsem odešel velmi záhy.

V noci jsem si ještě jakžtakž uvedl Touhou anime, ale na nic dalšího jsem neměl síly, i když jak jsem poté slyšel, Aerograd jsem zmeškat neměl.

Neděle

Ráno jsem promítal další AMVčka, tentokrát s větším úspěchem – za největší považuji smích u těch vtipných titulů, u několika mých poznámek, a závěrečná spolupráce publika (pokud tam někdo ze čtenářů byl a tleskal a křičel, tak mu děkuji!).

Zpět do režie, juknout na Greka a jeho knír a plnovous v anime – opět kvalitně připravené, byť bylo znát, že narychlo, ale moc to nevadilo, přecijen u Greka je to spíše o debatách. A mezitím jsem si i stihl odskočit znovu uvést Touhou a vrátit se na Bad Apple – příští rok uvidím, zkusím vyhrabat další věci, přišlo mi, že se líbily.

Gordonova přednáška byla dobrá, holt se trochu nepovedla (což jsme pak rozebrali v kroužku AMVčkařů poté – velký dík Viki), ale to se stává – příště to bude lepší. A jak řekl Grek: “Takové věci se stávají vždycky na začátku.” Jak jsem psal, pak už proběhla jen debata s AMVčkaři (spousta velkých jmen na jednom místě, tahle koncentrace na Aki mne vždycky potěší) a po zakončení rekapitulace v hospůdce, s návrhy na četná vylepšení pro příští rok.

Myslím tak, že se můžeme i za rok na hodně těšit – a to je jedině dobře!

Den první

Ještě ráno dopisuji přednášku, v půl jedenácté ji posílám, vrhám se do sprchy a kvapně balím. Mám pocit, že mi po probdělé noci upadne hlava, a tak se cpu hašlerkami, které ve mně mizí než se dostanu k odchodu. Vyrážím směr Chodov jen s malým batohem. Narážím na Mantu a společně míjíme Devyxův “modrý” favorit. Devyxe pak najdeme i s Mitsuki a po nalezení greka odjíždíme. Cesta je veselá, dozvídáme se navzájem spoustu novinek a dvě hodiny utečou jen tak. V Brně ani nebloudíme (následujeme Student Agency autobus), zaparkujeme a jdeme do Scaly. Dorážíme okolo půl třetí a brouzdáme vevnitř jen tak, než něco vypukne. Okolo se dolaďují detaily, já dospávám deficit.

Ve tři čtvrtě na pět zjišťuji, že registrace běží, a tak si jdu stoupnout k nim, třeba bych se mohl registrovat (jako přednášející jsem nemusel, ale to jsem zjistil až později). Při pohledu na dav to ovšem vzdávám, postávám u registrací, prohlížím si lidi a občas pomáhám s výbavou, v jednu chvíli běžím do Bakaly pro visačky.

Blíží se zahájení, a tak opouštím milé slečny na registraci a jdu na zahájení. Zahájení začíná v 18:15, což je asi rekord, ještě nikdy nezačalo s tak malým zpožděním! Skullman nás všechny přivítá, chvilku se mluví, sponzoři, atd. Pak přichází Manta a pouští AMVčka, jeho bystré komentáře se publiku líbí. Zažívám první šok Animefestu – ve dvou třetinách Just Passing By publikum nezačíná pískat, ale tleskat. Skvělý pocit. Ke konci, u maďarských(?) AMV mám pocit, že to někdo přehnal se střihem, chvílemi zavírám oči. Plus se mi zdálo, že někteří autoři házeli AMV do kategorií vcelku náhodně, i když co se dá občas dělat, a autoři to vidí jinak, že? ;x Celkově byla ale úroveň AMV velmi vysoká, hlavně technicky. Škoda, že se nemohlo promítat více věcí, ale i tak šlo o slušný vzorek česko-maďarské tvorby.

Po zahájení se konečně registruji-neregistruji a kradu program. Hodlám vyrazit na Summer Wars, když tu zjišťuji, že kdosi má v Bakale Riichi Mahjong workshop. HOP. Nacházím se v Bakale a komunikuji s nadšenci pro mahjong s yuri i špičatými nosy. Po mnoha nesnázích se vyrobí improvizované plátno, seženou se stoly a nakonec je vše vyloženo a správný mahjong začíná. Dáváme několik partií a dobře si povídáme, povětšinou prohrávám a dávám za celý večer jen asi jedno tsumo. Žádný yakuman se nepovedl, bohužel. Mahjong se protahuje až do dvanácti, kdy nás organizátoři vyhazují neb Bakala se zavírá a tak nastává…

Den druhý

Jdu si dát toasty do restaurace ve Scale, kupuji Kofolu a zbytek noci trávím povídáním si na recepci se Sušenkou a dalšími zvrhlíky ;> Noc končí až v 7:30 ráno, kdy se Sušenka jde juknout na AMVčka a já vyrážím ke Continentalu na svoji přednášku. Technické problémy prakticky nejsou, doráží i návštěvníci a přednáška o Vocaloidech začíná. Stalo se co jsem čekal a v publiku byli i větší znalci, zdá se, ale společně jsme přednesli snad komplexní přednášku pro začátečníky a zájemce v oboru – jedna hodina je na Vocaloidy holt málo. Ještě chvilku si povídáme, probíráme klipy, pak vyrážíme pryč, potkávám opět Sušenku a kiRa. Povídáme si, chytáme se s dorazivšími maďarskými AMVčkaři a vyrážíme pomalým krokem na cosplay.

Cosplay, no nevím. jednak si nejsem jist jak moc byli soutěžící připraveni na absenci moderátora (většina se prošla po jevišti a zmizela po vykoktání hlášky), jednak mi přišlo, že cosplaye byly relativně málo komplexní – přijde mi, že jednak je Evropa na vyšší úrovni, jednak byl loňský rok lepší. Celkem ale šlo o skvělou podívanou, hlavně Excalibur byl výborný a Franken Stein zazářil (i když pravý výkon bylo až jeho “Chci vás pitvat!” při vyhlášení). Chtěli jsme sice zajít na Greka, ale od Cosplayů se blbě odpoutává a najednou byl konec. Snad příští rok…

Zůstali jsme i na Summer Wars (kde jsem zaregistroval jedinou technickou chybu – holt 5.1 zvuk na stereu není dobrý nápad) - hodlal jsem ji sice prospat a dokonce jsem i zabral! Ale po deseti minutách jsem se vzbudil, byl jsem vtažen do děje a dokoukal jsem to celé. Skvělý film s výbornou gradací a fajn závěrem, hlavní pár byl úžasný. Vřele doporučuji!

Po Summer Wars jsme se ještě chvilku procházeli, abychom se pak vydali do Pegase na sraz AMVčkařů - z AMVčkařů doráží kiRo, GorDon, Chinchilla, DarkStar(?) (pokud ještě někdo, tak mi holt vypadl, omlouvám se, ta paměť na jména…). Dobře jsme si popovídali, probrali letošní úroveň AMV, možnost nějakého většího projektu, dobře jsme pojedli – nebylo to marných 90 minut. Škoda jen, že jsme neodchytli Maďary, zrovna lovili fotky.

Vyrážíme s GorDonem do Continentalu na maidky a narážíme na Maďary. Povídáme si s nimi a já zmeškávám Eden of the East. Probíráme co se dá a po dvou hodinách se dostáváme na maidky. Dostávám se k vyfocení s Temi (která odmítá zvednout sukni jedné cosplayerce, škoda ;x ) a následně jdeme do Scaly na vyhlášení soutěží.

Vyhlášení je veselé – Manta roztleskává Scalu na mé AMV, Maďaři dostávají taky nějaké ceny, vyhlašuje se toho spousta a vždycky se pak znovu a znovu usazují diváci. Losování ZOO je celkem zdlouhavé a asi by chtělo příště nějak ošetřit. Konec, hodlám jít na Krále trnů.

Ale nejdu – jde se totiž na večeři do Pegase a já se přidávám, povídám si s organizátory a Maďary, vymýšlíme koncept středoevropského AMV serveru s fóry a ostatními zhůvěřilostmi, k tomu se výborně jí a pije (pšeničné pivo mohu vřele doporučit, citron je pak perlička!). Po rozchodu uvažuji ještě o Honey & Clover, ale nakonec jdeme s Arianem do Scaly, chvíli hrajeme Hanafudu a já pak upadám do kómatu.

Den třetí

Ve spánku jsem spoután yaoi fanynkami, odpoután jednou sympatickou slečnou, ale vždy znovu a znovu rychle usínám. Budí mne jen chvílemi příliš akční hráči Twisteru, a tak nakonec okolo půl sedmé vstávám a bloumám po Scale. Povídám si s oživnuvší Sušenkou a spolu dokoukáváme konec druhého Naruto filmu. Pak si sedneme a koukáme na velmi povedený AMV budíček, opět se k nám přidávají Maďaři a hodnotíme jedno AMV po druhém, u většiny dáváme i tvůrce a názvy.

Následuje SOS Průzkum Tokijského Metra – animace divná (holt Madhouse), ale dívčina i stařík jsou výteční – škoda jen délky, tahle věc měla i na mnohem větší délku. Z filmu také plyne ponaučení – nehrajte si moc s figurkami, nebo vám uteče manželka ;x

SOS končí, na Dirty Pair se mi moc nechce, a tak (už nevím kvůli čemu) hledám Mantu – nacházím ho v promítací místnosti, Manta pouští (opět) Just Passing By a i přes sklo slyšíme jásání ^^;; Pak se pouští Dirty Pair, a tak ho přeci jen zhlédnu – za poznámek spousty lidí o šíleném vědci, agentkách ztrácejících kousky oděvu, neumírajících hrdinech se jmény, vybuchujících planetách, apod. Kdo viděl, pochopí.

Pak koukáme na mírně zpožděné zakončení, okolo lítají orgové, probíhá organizovaný i neorganizovaný chaos. Dotazy jsou vcelku trefné, i když u jednoho se musím pozastavit – nechápu, jak někdo může zpochybňovat přítomnost Maďarů v AMV soutěži. Jednak to není vůči nim vůbec hezké, jednak je ve světě celkem standard, že AMV soutěž je celosvětová – jen se občas zajišťuje, aby se objevili místní autoři. Popravdě si myslím, že je to skvělý impuls, který jen podnítí (doufám!) české AMVčkaře k lepší a lepší tvorbě. Koneckonců, tři z pěti oceněných byli Češi, a to je slušný úspěch, při počtu maďarských soutěžících AMV a jejich kvalitě.

No, pak už je tu jen závěrečná dražba a rozloučení se. Manta (opět) pouští JPB – tentokrát jen zvuk. Obecenstvo šílí. Pouští se obraz a Grek se ke mně vrhá a táhne mne na pódium, kde roztleskávám diváky (poznámka: až to AMV uvidíte potřicáté, taky budete dávat všechny rytmy, co v něm jsou). Končíme, Animefest 2010 se rozchází (zastavují mne lidé a tak nějak se stávám celebritou, řekl bych) a my jedeme zpět na Prahu, kde upadám do spánku.

Na viděnou na Animefestu 2011!

Linky:

http://www.multiupload.com/AS75BUWCA7

http://www.sendspace.com/file/2tbqm2

Další věci budou následovat.

Linky:

http://www.multiupload.com/S2Q1U2FXL9

http://www.sendspace.com/file/bsfgnh

The necessary link to AMV Wiki.

Enjoy

CZ:

Hlavně experimentální a různorodé věci do různých projektů, ale jsou IMHO tak fajn, že… proč je nevypustit.

Nezbytný link na AMV Wiki.

Bavte se.